Vývoj hlasu
1/ Charakter a vývoj
2/ Rozdělení a rozsahy dětských hlasů
3/ Negativní vlivy na zdravý vývoj dětského hlasu
4/ Pěvecká výchova dětského hlasu
5/ Mutace
Ad 1/
Správně posazený dětský hlas je ve své podstatě hlavový. Zdaleka nedosahuje síly a rozsahu hlasu dospělého člověka.
Při narození je poloha hlasu kolem a1. V předškolním věku se rozsah zvětší většinou na kvintu d1 – a1, pěvecky nadané děti mají rozsah větší. U dětí hlasově nadaných se v počátku školní docházky hlasový rozsah zvětší až na 1 a ½ oktávy, takto vydrží až do mutace.
Ad 2/
· chlapecký nebo dívčí soprán – rozsah: h – f2 (někdy i výše)
· chlapecký nebo dívčí alt – rozsah: g – d2
Toto je ideální stav, většina dětských hlasů je dnes tvořena v nižší poloze a pouze hrudně → rozsah průměrného hlasu se pohybuje mezi tóny g – a1, pak se zlomí do dyšného a vysedlého hlavového rejstříku.
Přechodné tóny – h1, c2. U kvalitního hlasu je přechod neznatelný.
Chlapecký soprán je považován za nejkrásnější dětský hlas.
Ad 3/
· stálý křik a přepínání hlasu – velmi aktuální problém, vede až k dětským uzlíkům (chraptivosti)
· přepínání hrudních tónů – často pod vlivem napodobování zpěváků pop music, vede k omezení rozsahu, schopnosti zpívat jen v hluboké hlasové poloze
· sborová praxe – setkání hlasů nejrůznější kvality, nemožnost kontroly a individuálního přístupu ze strany sbormistra
· nevhodné sólové školení – hlas je násilně vytahován do výšky volbou nevhodného repertoáru a nevhodně zesilován snahou o tzv. „posazení na dech“ → hlas ztrácí lehkost a schopnost předního tvoření tónu.
Ad 4/
Pěvecká výchova dětského hlasu má specifický charakter, proto se také v osnovách ZUŠ pro I. cyklus (žáci ZŠ) předmět nazývá pěvecká hlasová výchova, o sólovém zpěvu se hovoří až od 15 let. Úkolem poučeného pedagoga je zachování kvalitního hlasu do dospělosti tak, aby byl schopen následného profesionálního školení. Hlavním cílem je zachování dětského charakteru hlasu.
Podmínkou k přijetí žáka ke studiu pěvecké hlasové výchovy je zdravý, rozvoje schopný hlas, dobrá tělesná i duševní kondice a hudební nadání. Musí být respektovány fyziologické možnosti jednotlivých hlasů co do rozsahu, dynamiky a zátěže podle věku a pohlaví dítěte a také podle pěvecko-technických dovedností. Nevytváříme parodie a imitace dospělého školeného hlasu (tmavá barva, přehnaná opora) – zásadně nedáváme dětem zpívat klasické a romantické písně nebo dokonce árie, což velmi přetěžuje hlas a dítě není schopno tento repertoár zvládnout ani výrazově.
Technické návyky, které si dítě osvojí:
· správný postoj – vzpřímený, uvolněný
· klidný, hluboký nádech bez zvedání ramen – nevydechnout do prvního tónu
· volné hrdlo a mluvidla, povolená spodní čelist
· zřetelná, v předu posazená výslovnost
· zpěv v dynamice mf
· měkké nasazení tónu shora
· čistá intonace a hudební (výrazový) rozvoj
S výukou hlavového tónu začínáme kolem 5. ročníku I. cyklu, na začátku mutace, dřívější zahájení nemá smysl pro přílišnou abstraktnost. Výhodnější je nosovka, protože brumendo většinou děti zpívají se zuby u sebe → podporuje se tak krční tón.
U dětí stále podporujeme a rozvíjíme radostný pocit ze zpěvu. Na dítěti musí být vidět radost a zaujetí pro zpěv, mnoho dětí zpívá smutně, nezúčastněně. U mnoha dětí je prvotním úkolem naučit je poslouchat a používat plné znění vlastního hlasu, často jen šeptají sevřeným krkem a křečovitě zavřenými ústy.
Ad 5/
mutace = změna dětského hlasu v období dospívání z hlediska výšky a barvy.
mutace u děvčat – mezi 11. a 13. rokem, projevuje se zejména šelestem v hlase, ztíženým tvořením vyšších tónů a někdy intonační labilitou. Vlastní přeměna trvá 2 – 3 měsíce, hlasivky se prodlouží o 3 – 4 mm. Hlas nabude barevnosti a lesku, zvětší se rozsah. Hlas zůstane zastřený ještě nějaký čas po proběhlé mutaci, často až do 15 let (doznívání mutace). Skutečně dospělý a vyzrálý ženský hlas – kolem 18. roku
mutace u chlapců – nastává v průměru mezi 13. – 15. rokem, průměrná věková hranice se oproti minulosti snižuje. Změna hlasu trvá 6 – 12 měsíců a hlas se velmi nápadně mění. Typické je přeskakování hlasu (způsobeno prudkým a nerovnoměrným růstem hrtanu). Horní i dolní hranice hlasového rozsahu se posune o oktávu níže. Hlasivky se prodlouží o 5 – 10 mm. Častou změnou je přeměna chlapeckého altu na tenor a sopránu na bas.
Fáze mutace:
a) předmutační období – šelest, rychlá unavitelnost hlasu, chrapot, obtížné tvoření vyšší polohy. Lze zpívat, ale lehce, raději v hlubší poloze a kratší dobu. Výhodná jsou sestupná hlasová cvičení.
b) období hlasové krize – vlastní přeměna hlasu, u chlapců provázeno trvalým chrapotem, přeskakováním hlasu, rychlou unavitelností, nepříjemnými pocity v hrtanu (tlak, únava). Doporučuje se mluvení v hlubší poloze, pokud je možné zpívat, tak i zpěv v hlubší poloze. Zpívat jen po chvilkách, důraz přenést na artikulaci, hlas nepřepínáme.
c) postmutační období – období vyzrávání hlasu – činnost zvětšeného hrtanu se definitivně ustaluje, hlas získává osobitou barvu, nabývá na síle a lesku. S křehkým hlasem je třeba pracovat opatrně, aby se nově nabyté funkce nepoškodily, ale byl podpořen jejich zdravý rozvoj. Vycházíme ze střední polohy, kde je hlas tvořen volně, zabraňujeme forzi. Vysoké ženské hlasy dozrávají dříve než alty. Nejpozději dozrávají hluboké mužské hlasy (až kolem 29. roku)
Skutečné pěvecké studium zahajujeme až ve chvíli, kdy nejsou patrny pozůstatky mutace – šelest, chrapot apod.
Mutace je jedním z projevů celkového hormonálního vývoje a může se stát, že krásný dětský hlas se promění v nezajímavý, barevně i zvukově nevýrazný hlas neschopný dalšího profesionálního školení.