Hlasová rezonance a hlasové rejstříky

1/ Definice rezonance, rezonátorů a alikvotních tónů

2/ Rozdělení a výčet rezonančních prostor

3/ Rozdělení rezonance

4/ Nácvik hlavové rezonance

5/ Význam rezonance pro hlas a zpěv

6/ Rozdíl mezi rezonancí a rejstříkem, definice rejstříku

7/ Dělení rejstříků

8/ Přechodné tóny, požadavek jednotného rejstříku

Ad 1/

rezonance = souhrn akustických jevů, které u zpěvu spolupůsobí, zesilují primární hrtanový tón a tvoří z něj tón hudební.

rezonátory = rezonanční prostory v těle = dutiny v těle, na jejichž stěnách chvěním výdechového proudu vznikají alikvotní tóny                                  

alikvotní tóny = dílčí (svrchní) tóny, které vznikají na stěnách dutin jejich chvěním. Jsou lidským sluchem nepostřehnutelné. Jejich akustickým sloučením vzniká tón, který slyšíme. Jejich množství a kvalita dodává hlasu jeho charakteristické zabarvení (témbr).

Ad 2/

Rezonanční prostory dělíme na

• nadglotické (tzn. nad hlasivkami): hltan, dutina ústní, dutina nosní, dutiny lebeční
• podglotické (pod hlasivkami): hrtan, průdušnice, průdušky, hrudní koš

Ad 3/

Podle místa chvění rozdělujeme rezonanci na

• hrudní – pokud převažuje, hlas je hlubší a dramatičtější. Je typická pro mužské hlasy
• hlavovou – pokud převažuje, hlas je vyšší a lyričtější. Je typická pro ženské hlasy

Hlavovou rezonanci dále dělíme na

• rezonanci masky = přední rezonance hlavy. Dodává hlasu lesk (špičku) a nosnost do prostoru. Typická vysokou polohu tenoru.Špatně chápaná rezonance masky způsobuje nazální tón (tón rezonující jen v dutině u kořene nosu)
• rezonanci kopule – rezonance zadních lebečních prostor a nosohltanu. Dodává tónu měkkost a kulatost. Typická pro ženské hlasy. Pro výšku ženského hlasu je rozhodující.

V pěvecké hlasové výchově vznášíme požadavek smíšené rezonance. (= znak dobře školeného hlasu). Správně tvořený hlas používá buďto rezonanci hlavovou, nebo smíšenou hlavovou a hrudní, nikdy pouze izolovanou hrudní rezonanci _ hlavová rezonance musí být obsažena v celém hlasovém rozsahu. Ve smíšené rezonanci je buď převaha rezonance hrudní (muži, hlouba) nebo rezonance hlavová (ženy, výška).

Hrudní rezonance slouží pouze jako doplňující složka, i při nasazení hloubky je prvotní hlavová rezonance.

Ad 4/

Nacvičujeme prostřednictvím sonor – souhlásek m, n, ng (nosovky)

m je sonora ústní, navozuje kulatost vokálu

n navozuje pocit rezonance masky

ng navozuje pocit rezonance kopule

Východiskem pro hlavovou rezonanci je hlavový tón (tón, který rezonuje pouze v hlavě). Nácvik provádíme brumendem (= zpěv se zavřenými ústy a povolenou spodní čelistí) nebo nosovkou (nácvik rezonance kopule s otevřenými ústy.

U mužů nazýváme hlavový tón falzet. Nutno odlišit od fistule.

falzet = hlavový tón opřený o dech

fistule = hlavový tón odpoutaný od dechu

Ad 5/

Hlavová rezonance dodává hlasu měkkost, kulatost, kov, lesk, nosnost. Pro její navození, udržení, popř. správné rozvinutí je zapotřebí dokonalá práce s měkkým patrem. Měkké patro držíme při zpěvu vyklenuté. Udržujeme pocit prozívnutí ústní dutiny. Ochablé měkké patro způsobuje nazalitu tónu (huhňavost).

Hrudní rezonance dodává hlasu vřelost, plnost, sílu a barvu. U žen se používá pouze na nejhlubších tónech jejich hlasového rozsahu.

Ad 6/

Rezonance je souhrn akustických jevů působících při zpěvu. U vyšších tónů pociťujeme chvění tónu v hlavě (→ rezonance hlavová), u nižších tónů v hrudi (→ rezonance hrudní). Tóny můžeme podle převažující pociťované rezonance v rámci rozsahu zařadit buďto do registru (rejstříku) hrudního nebo hlavového. Rejstříky jsou uměle stanovené tónové řady lidského hlasu v rámci hlasového rozsahu, vyznačující se charakteristicky odstupňovanými vlastnostmi (zabarvení hlasu, způsob kmitání hlasivek, tvar rezonančních dutin apod.)

Ad 7/

• hrudní rejstřík - má velkou spotřebu dechu, zahrnuje nejnižší tóny hlasového rozsahu, využívá hrudní rezonanci → tmavá barva, je pro něj charakteristická dynamika forte
• střední rejstřík
• hlavový rejstřík - zahrnuje nejvyšší tóny hlasového rozsahu, má nejmenší spotřebu dechu, světlá barva, je pro něj charakteristická dynamika piana
•  

Ad 8/

Definice:  Tóny, na nichž přecházejí rejstříky jeden do druhého.

U neškoleného hlasu dochází na přechodných tónech k výrazným hlasovým změnám, které je zapotřebí technicky odstranit.

Problém nastává zejména při přechodu:

-        ze středního rejstříku do hlavového (u mužů) - hlas se zúží, přeskočí do fistule, může docházet k chybnému přetahování hrudního rejstříku, projevujícímu se svíráním hrdla a vytláčením tónů.

-        ze středního rejstříku do hrudního (u žen) - hlas ztratí hlavovou oporu, zešedne, zdyšní (u sopránů), nebo naopak zhrubne (u altů)

Jedním z požadavků pěvecké hlasové výchovy je vybudování jednotného rejstříku, tzn. hlasového rozsahu zhruba 2,5 oktáv bez výrazných zvukových změn při přechodech do vyšší nebo nižší polohy. Rejstříky se vyrovnávají pomocí hlasových cvičení vedených shora. (Každý tón ve cvičení nasazujeme s pocitem „shora“.) Při přechodu do hrudního rejstříku je zapotřebí udržovat hlavovou rezonanci! (častý problém altů - neznělost tónů c¹ - e¹, odstraňuje se s využitím rezonance masky a použitím vokálů e a i.)